Co znamenají slova „Zůstaňte ve mně...“ a jak je naplnit? Být v Ježíšovi rozhodně neznamená držet se ho jako maličké dítě, které se bojí poodstoupit od maminky a zoufale svírá její šaty. Toto „zůstávání“ označuje stav srdce. Snad podobně jako můžeme spolu s přáteli prožívat i obyčejné setkání, které nás ale spojuje, anebo naopak být sice fyzicky přítomni, ale myšlenkami bloudit kdesi v práci. Být v Kristu obnáší naši aktivitu, ochotu, zapálení, touhu i radost z jeho blízkosti. Toto zůstávání není nudné meškání, jako když nám ujede autobus. Je to naopak prodlévání v blízkosti toho, co naplňuje náš život, co nás baví a těší.
Jeden starý pracovník plynáren zaučuje mladého. Prováděli zrovna odečet plynoměrů na předměstí. Když kvečeru dokončili poslední barák, starý plynař hrdě oznamuje mladému: „Tak tohle jsi zvládnul, ale nemysli si, že jsem nějaká stará vykopávka, ještě něco vydržím. Schválně, kdo bude dřív u auta!“ A skutečně. Starý plynař doběhl o krok dříve. V zápětí za nimi dorazila udýchaná stařenka o holích. „Co se děje, paní? Zapomněli jsme u vás něco?“ „To ne... Ale... Když jsem viděla utíkat plynaře... Došlo mi, že bych měla běžet s nimi...“
